hills background

Africké dobrodružství #2

22.03.2017

Pokračování vyprávění Romana Kalabuse o cestě za mapováním neznámých trailů v J.A.R. a Království Lesotho s fotkami Zbyňka Duchoně jsou zde!

Stoupáme dlouho přes tři farmy k té naší. Přijíždíme na potencionální nejvyšší bod naší dnešní cesty. Ptáme se černošky u horského srubu, kde je tu nástup na, v mtb reuteru uvedený ,16 km těžký trail. Samo, že nic neví. „To je Afrika“. Nejsem překvapený. Říká nám, že se zeptá majitelky. Po chvíli vychází a říká, že je ve sprše. Zbyněk se hned hlásí, že jí půjde umýt záda. Jenže! Špatně jsme rozuměli a majitelka je chlap. Jmenuje se Nick, jemu kolem pětašedesáti a je velmi příjemný. Zve nás k sobě domů, říkáme mu, že jsme tu pracovně a že typujeme mtb lokality pro klienty z Evropy. Dávám mu ČeMBA vizitku se svým jménem, on mi svoji, z pc tiskne mapku a říká nám, že zde je schopen ubytovat v různých objektech až 50 lidí. Posílá nás na dle plánku nejtěžší trail a říká, že to bude pro nás „hard work“, ale že si to užijeme. Měl pravdu. Loučíme se se slovy, že tento týden přijedeme zkusit ještě druhou jím doporučenou hřebenovku, která je prej lehčí. U nástupu na okruh, který kombinuje mtb trasu opět z trasami pro čtyřkolky, vidíme neskutečnou krásu místní zvěře. Zebry, pakoně, antilopy, jiné antilopy.

Stáda smíšená o cca 40 až 50 kusech. V hlavě třídíš myšlenky, jak blízko k nim můžeš a vnitřně řešíš článek třeba ve VELO, jak české bajkery napíchla agresivní antilopa na růžek… Trail je fakt velmi těžký. Zkouším pár DH pasáží, dávám chrániče na kolena, úseky, než do nich vjedeme, nejdříve prochodím pěšky. Člověk neví, jak to na skalních blocích drží. Fakt těžký trail, jen pro velmi zdatné bajkery. Výjezdy bychom možná v našich českých podmínkách při stejných sklonech dali, nicméně v jednu odpoledne v horku 36 stupňů mi dojde výkon, a protože nevím, jak daleko do cíle ještě je, raději pošetřím síly na pasáže, které snad přijdou. A přišly. Parádní skalní bloky, třeba i pár stovek metrů dlouhé jsou nejlepší co tenhle trail nabízí a kvůli nim a přítomným zvířatům oba nelitujeme, že jsme začali tímhle černočerným trailem. Takhle v únoru ve svém věku posouvám svoje jezdecké technické možnosti vysoko nad své dosavadní dovednosti. Horko nás drtí a tak sjíždíme zpět na hlavní silnici, zpět k naší chatrči v horách. Deset kiláků zpátky byl fakt docela očistec. V těchto teplotách vidím sám pro sebe jeden z hlavních problémů ježdění v Africe na kolech. Říkám si, „ale Romane, Tohle je Afrika :-)“. Cola s pivem nás opět zachránila. Večer je v restauraci v blízkém resortu Valentýská párty. Nepůjdu tam. Zůstanu se Zbyňou v chatrči a sledujeme hororové filmy. To se neukázalo zrovna takhle na samotě pod horama jako nejlepší nápad. Na uklidněnou ještě projedeme nějakou romantickou vánoční komedii a se slzami v očích usínáme. Další den bude věnován pěší obhlídce.

Vyrazili jsme na pěší obhlídku národního parku Goldengate i s tím, že je zpoplatněna. Uklidňuju Zbyňka, že ho na pivo pozvu, ale že když už jsme tady, tak prostě tuhle krásu musíme vidět. Trošku blbý je, že musíme nejdřív asi tak 6 kiláků pěšky po asfaltu. No co už, to je hold Afrika. Naštěstí provoz aut je tu fakt sporadický a cesta ve výhni probíhá poměrně rychle. Bereme kompletní foto výbavu, fotky z hora se budou určo hodit jako jedna z pozvánek na ježdění. Po prvních metrech v terénu jsem si stopro jistý, že kdo sem přijede primárně za ježděním na kole, si toto nedá ujít. Dech beroucí scenérie, odskočení z trasy do slovy nepopsatelného kaňonu s padajícími proudy vody. Nevím jak to napsat. V tomto případě má věta „To je Afrika“ úplně jiný význam. Vyšplháme po řetězech na nejvyšší bod naší výpravy. Popsal bych to jako pohled z profláknutých fotek z Norska od fjordů, kde se lidi fotí a nadšeně sdílejí na svých FB profilech. Pan fotograf se ujímá své práce a výsledky jsou opravdu parádní. Po stezce, kterou si představuju jako trail, scházíme dolů. Zpátky zase po asfaltu, ale tak nějak to utíká a zážitek i útrapy horka překonává. Stavujeme se do místní „večerky“ pro nějaké zásoby, mladá a pohledná snědá holka se sluchátky v uších tančí v prodejně a při platbě se na nás fakt hezky usmívá. Co víc si přát, parádní den.

Po dni turistiky vstáváme na naše poměry brzy. Potřebovali bychom auto, přesun do lokality Camel a Union je fakt na trail bajcích v tomhle horku nemožný. Vzdálenost 50 kiláků tam a dalších pade zpět, plus kiláky na trailech, jsou v tuto chvíli neřešitelné. Ale víme, že se tam mrkneme cestou do Lesotha.

Jedeme opět směrem na Clarens, po desíti kilometrech nabíráme výšku po farmářské cestě přes Bookport farm k Rebellie Game farm. Vzpomeneme na majitele Nicka a šplháme na hřebenovou trasu. Je podstatně lehčí než trasa z předchozích dnů. Motivuje nás hřeben hor. Už dávno jsme nad dvěma kilometry nadmořské výšky. Docela to odsýpá. Stezku z hlíny střídá v cca dvaceti až třiceti metrových pasážích jízda po skalních blocích. Schwalbe Nobby Nic na nich moc nedrží, ale vím, že je to tím, že jsou trošku podhuštěné a cesta pořád stoupá a stoupá. Sjezd zpět bude parádní. Nepochybuju. A …. A pak to přišlo. Zbyňa říká: „vylezeme támhle do sedla a uvidíme“. A viděli jsme. Pohled pro bohy. Nejen ty africké. V tu chvíli přijde sms od Viktora, který mě má v mobilu uloženého jako Afričan 1. Prej jak se máme a že za námi už v pondělí dorazí. Neodpovídám mu. Pohled na nedaleké hřebeny Dračích hor a hranici Lesotha, které je ještě o tisíc metrů nad námi je strhující. Stejně jako pohled z našich dvou tisíc sto metrů nad mořem. Dole se rýsuje meandr řeky, je úžasný. Vypadá to jako potok, ale když odečtu rozdíl výšky mezi námi a řekou, tak to bude nějaká Africká Bečva…. No jak říká Shown O´Connel ve Waltter Mittym. Jsou okamžiky, které nechci fotit a nechám si je jen sám pro sebe. Tenhle film miluju a během afrického dobrodružství se mi vybavuje několikrát. No všechno krásné jednou končí, ale ve vzpomínkách zůstává. Nad blokem hřebene Dračích hor vidíme, jak cca dva kilometry od nás hustě prší. Naštěstí bez bouřky. To by byl tady velký průšvih. Velíme si navzájem, rychle dole. Začíná poprchat. A já abych to pro jistotu zase zkomplikoval mám defekt. To ty podhuštěné kola. A do pr….., říkám si pro sebe. Tajně doufám, že jsem předevčírem dobře zalepil. Jo. Zalepil. Rychlá výměna a mažeme dolů. Do toho zkoušíme funkčnost věcí do deště od Dainese. Žádné překvapení. Skvěle fungují. Házíme pár rychlých fotek na skalních klesáních. Afričtí bohové nás dnes měli rádi. Zbyněk přebírá velení. Po 15 kilometrech klesání, z toho cca 7 po trailu, místo zpět k chatrči zabočujeme po hlavní cestě do městečka Clarens. Potřebujeme doplnit zásoby. Ujíždíme dešti a v centru Art street v parádní restauraci dáváme baštu a pivko. Rychle vypotřebuju svůj limit připojení na net přes wi-fi a tak komunikace s nejbližšími probíhá přes Zbyňka. Projíždíme centrum městečka, které má zřejmě svou image založenou na umění, protože jsou na každém rohu krámky a galerie s místní tématikou. Nalézáme supermarket, Zbyňa jde doplnit zásoby na další dny. Mě zamrazí, když vidím týpka ze samopalem, jak tady pobíhá. Nic moc pocit. Naštěstí jen ostraha, která převáží peníze. Zbyněk je i při nakupování velmi rozvážný a tak sleduju okolí pohledem skrytým za tmavé brýle. Je to tady moc pěkné, a to nejen co se prostředí města týče. Mojí Čechové mužského pohlaví jistě pochopí. Ještě vletíme do jednoho outdoor krámku a mažem v těžkém protivětru zpět do chatrče 15 km. Ptáme se příjemného kluka, který vypadá jak Bob Marley z Jamajky, jaké má být další den počasí. Už nás zná a ví, že si dáme pivo. Zaskočili jsme ho objednávkou horké čokolády a kapučína.

Další den déle spíme. V kempu pod námi je po týdnu samoty živo. U vedlejší chatrče tlačí nová sousedka svému příteli na čele beďara a píše mu na holý zadek nějaký vzkaz. No to je Afrika.

Dnes sedáme na kola a valíme jen po zpevněné silnici napříč národním parkem a na chvíli sjíždíme do terénu natáčet videa na go-pročko. Dáme na endurech 23 kiláku „švihu“ a vracíme se do chýše. Sundáme z patra Blizze a měníme na něm pedály a chystáme se na zítřek.

Rock Machine Výskum&Vývoj

Vášeň. Poslanie.

Ak chceš zapaľovať, musíš horieť! Od prvého náčrtu tužkou, cez testovanie prototypu a vychytávanie chýb až po hotový produkt testovaný našimi inžiniermi v prísnych podmienkach a na trailoch nami a našimi ambasádormi.

Nasleduj kmeň

My všetci sme tvorcovia. Tvoríme komunitu, kmeň, rodinu Rock Machine.


Sleduj nás na sociálnych sieťach a zdieľaj svoje zážitky na biku s hashtagom


#intrailwetrust